Mutěnické rybníky

30. dubna 2019 v 16:05 |  Jihomoravský kraj
V pátek, v pondělí a ve středu jsem opět navštívil Mutěnice. Na Velký pátek a Velikonoční pondělí tu bylo rušno. Není co se divit. Bylo nádherné počasí a to vytáhlo spousty birderů a cyklistů ven, ale ve středu se počasí trochu pokazilo. Na rybniční soustavě se dalo na co dívat, nejvíce na Bažantnici. Během tří dnů se tu pářili tenkozobci a pisily. Ani vodouši bahenní, kterých tu jich bylo jak šafránu, nezaháleli. Největší radost mi udělaly kolihy velké. Jedna si sedla nepozorovaně na Bažantnici, tři zakroužily, sedly si na Zbrodském a k tomu se ještě ozývaly. V rákosinách se mihl chřástal, ale pak se ukázal celé své kráse. Nebyl sám, prohnal ho ještě jeden. Dále jsem pozoroval šest tenkozobců, ve středu dvanáct, 23 pisil, devět břehoušů černoocasých , luňák hnědý, orlovec s kořistí, rákosníci proužkovaní a obecní, dva slavíci obecní a modráčci, tři cvrčilky slavíkové, kvakoš, potápka černokrká, jespáci bojovní a tři šedí, vodouši kropenatí, bahenní, rudonozí, tmaví a šedí, bekasiny, konipas luční a běžné opeřenctvo. Když jsem seděl u pisil, tak modráček jen nasýsl a letěl do rákosového ostrůvku. Nějakou tu dobu se tam vyskytují dvě husy indické. Nejevil jsem o ně moc velký zájem, protože v našich končinách jsou považované za únik ze zajetí. Buď uletěly nebo je někdo vypustil. Za úspěšnými třemi dny jsem odjížděl vždy spokojen a z vlaku jsem zahlédl při projíždění přes Váté Písky dudka.

 

Bzenecká doubrava

15. dubna 2019 v 16:17 |  Jihomoravský kraj
V neděli se počasí umoudřilo a tak jsem se vypravil do Bzenecké doubravy na dudky. Dopoledne ještě přeprchalo, ale ve Bzenci se přehnal liják a v Rohatci spadlo jen pár kapek. Po vystoupení z vlaku už slyším první tóny zpívajících opeřenců kosové, sýkory, zvonohlíci a dalších. Po vstupu do lesa se k nim přidali lindušky lesní, skřivani lesní, špačci, pěnkavy, brhlíci, strakapoudi, sem tam se ozval prolétující drozd brávník. Poté jsem se napojil na písečnou cestu, která vede podél tratě do Bzence Přívozu. To jsem se dostal do NPP Váté Písky. Nedaleko pískovny jsem uslyšel dvakrát dudání. Bylo to dudání dudka. Po párti metrech jsem ho vyplašil z cesty, kde sbíral potravu a vzdáli jsem slyšel dudání druhého dudka. Radost obrovská. Vyplašený dudek se ještě vrátil a zapadl hned do lesa, jak mě zmerčil. Šel jsem se ještě podívat k pískovně, jestli náhodou neuvidím bělořity. Byla tam jen samice rehka domácího. Pokračoval jsem směr Bzence Přívoz, když v tom jsem uslyšel rehka zahradního. Zapadl jsem zpátky do lesa a tam jsem ho hned na kraji našel. Spolupracoval na výbornou, udělal jsem pár fotek a pokračoval spokejn v cestě na vlak.


Němčický rybník

Skoro neměnná sestava druhové osádky na vypuštěném rybníce. Tak by se dalo shrnout týdenní návštěva Němčického rybníka. Po bahně pobíhají a sbírají potravu vodouši kropenatí a rudonozí, jespáci bojovní a kulíci říční, v rákosí se mihnou strnadi rákosní, moudivláčci, červenka a samice bramborníčka černohlavého. K tomu se na obloze připojili proletující samice motáka pochopa a luňák hnědý, bojující se silným větrem. O menší rozruch se postaral proletující krahujec. U zásypu se z rákosin se ozval chřástal vodní a druhý proběhl mezi rákos. Čáp černý lovil na velké louži mezi rákosovým ostrůvkem a zadním rákosím. Velkou radost mi udělal sameček bramborníčka černohlavého, pózující na jednom z keříků.

 


Hodonín, Mutěnky, Dubňany I.

22. března 2019 v 14:13 |  Jihomoravský kraj
Na jeden den k nám zavítalo jarní počasí a tak jsem opět vyrazil do terénu. Kromě Hodonínských rybníků jsem k tomu vzal Mutěnické a Jarohněvický u Dubňan. Na Hodonínských se zvýšil počet vodoušů rudonohých z deseti na čtyřiadvacet, čtyři luňáci červení kroužili na obloze, na rákosinu si sedl samec bramborníčka černohlavého, přeletěli osmnáct jeřábů s doprovázejícím krkavcem, akorát čejek bylo poskrovnu, tentokrát šest. Dále husy běločelé, tři jespáci bojovní, tři čírky modré a na hladinu si dosedli hoholi severní. Při odchodu se rozloučil i čáp černý, ale ne na dlouho. Poté jsem se přesunul na Mutěnické rybníky. Zde pozoruji tři racky černohlavé na ostrůvku mezi hnízdní kolonii racků chechtavých, husy běločelé přeletěné od Hodonínských, zrzohlávky, kopřivky, potápky roháč, husy velké a strnady rákosní. Na bahnech rybníků Mlynářka, Bažantnice a David lindušky horské, čejky, vodouše kropenaté, dvě bekasiny otavní, konipasové bílí a přelet dvou čápů černých. Na Jarohněvickém rybníce to bylo slabší. Jen větší početnou skupinu tu dělali husy a rackové.


Za kolpíky bílými

Kolem deváté hodiny mi jeden známý ornitolog poslal sms s informací o tom, že v Záhlinicích byli pozorováni tři kolpíky. O dvě hodiny později jsem sedl na vlak a vyrazil na ně. Na Svárovském rybníce, na kterém by měli být, nebylo po nich ani pírko. Pak jsem se přesunul k Doubravickému rybníku a ejhle! Vesele si tam sbírali potravu, odpočívali a k tomu jim asistovala i labuť zpěvná. Kolem 14 hodiny odlétají zpátky na Svárovský rybník.

Kolpík bílý hnízdí v mírném pásmu Evropy od Nizozemí na východ po jižní a střední Asii, izolované malé populace hnízdí také v severní polovině Afriky. V České republice se začal pravidelně objevovat až po roce 1945, poprvé zahnízdil v roce 1949 na jižní Moravě. V současné době hnízdí pravidelně v jižních Čechách, populace se v letech 2001-2003 pohybovala mezi 4 - 11 páry.


Němčický rybník

Po dopoledním dešti se odpoledne vyčasilo a nedbajíce na pověry pátku 13. jsem se vypravil do Záhlinic na Němčický rybník, který byl vypuštěný a zrovna se napouštěl. Byl jsem zvědav, co se na dně bahnitého rybníka zajímavého zastavilo. Vytáhl jsem monokulár a začal pozorovat, co se na bahně mihne. Jako první se mi objevili v monokuláru jespáci bojovní, sbírajíc po bahně něco dobrého k snědku. Kolem nich pobíhají kulíci říční a jespák obecný. V zadní části rybníka se zdržovali vodouši kropenatí a šedí a čírky modré. U zásypu jsem se dvěma ornitology čekal na slavíka modráčka, ale ten se neukázal. Potkal jsem i jednu paní fotografku, která zrovna fotila budníčka menšího, tak jsem se přidal a udělal pár snímků. Při odchodu jsem ještě spočítal čápy černé, kteří se slétávali k rákosovému ostrůvku uprostřed rybníka, kde se nacházela velká louže. Bylo jich sedm.


Pohořelické rybníky

19. března 2019 v 17:00
Na pár dní se k nám zavítalo babí léto a tak jsem v sobotu vyrazil do Pohořelic u Brna. V Brně jsem nasedl do přeplněného autobusu a řidič musel po cestě odmítat cestující. Na polích se držela přízemní mlha, z dálky šla slyšet střelba od myslivců a k tomu lehce promáčené boty rosou jsem po hodině chůze z pohořelického náměstí dorazil ke Starému rybníku. Přes stativový dalekohled si prohlížím vodní hladinu rybníka a narážím na malé hejno hus velkých o počtu padesáti kusů, volavky popelavé, dvě zrzohlávky, čtyři čírky obecné, dvě potápky roháč a osm labutě velké. Při odchodu přelétávají dva orli mořští, luňák červený, kormoráni a orlovec. Dále pokračuji kolem hospodářského dvora nesoucí název Hornoleský Dvůr k dalším rybníkům. Pár metrů od břehu na Zarostlém rybníce lovila potápka černokrká. Udělal jsem pár snímků a monokulárem zkontroloval hladinu, o co ještě okem zavadím. Kromě lysek, poláků chocholaček o počtech 30 - 40 kusů a lovící tři potápky malé nic zajímavého nebylo. Ve větvích stromů jsem zastihl skupinku protahujících sýkorek úhelníčků. Na Vrkoči byli tři husy velké, osm racků bělohlavých a chechtaví, tři hvízdáci euroasijští, deset lysek černých a další druhy kachen zdržující se v přední části rybníka. Další mé kroky směřovaly k Novoveskému rybníku. Velká část ptactva se zdržovala v zadní části rybníka. Hus velkých bylo tentokráte více než na Starém rybníce. Dále pozoruji racky bělohlavé a chechtavé, lysky, lžičáky a kormorány. Přes rybník přeletělo jedenáctičlenné hejno čejek a další dvanáctičlenné přeletělo v Nové Vsi. Po odpočinkovém, slunném a teplém dni se ubírám na autobus směřujíc do Brna, odkud vyrážím k domovu.


Napajedla - Komárov - Napajedla

19. března 2019 v 16:31 |  Zlínský kraj
Po čtrnácti dnech jsem v pondělí konečně vypadl ven. Byl slunečný hřejivý den ve stylu babího léta a tak jsem si na odpoledne naplánoval, podívat se na pole poblíž Komárova. Dopoledne bylo nějaké rychlé vyřizování a po obědě jsem nasedl do autobusu do Napajedel. Ve městě jsem vystoupil a mašíroval k řece Moravě, podél níž po cyklostezce jsem došel k ohradám napajedelského hřebčína a podél nich ke štěrkovnám. Tam jsem pozoroval potápky roháč, poláky velké, kachny divoké a na poli kroužilo káně. Poté jsem šel po polní cestě k silnici spojující Napajedla s Topolnou, po níž se vydal ke Komárovu. Po cestě jsem pozoroval holuby hřivnáče, poštolku, sojky, sýkory modřinky s koňadry, vrabce polní a stehliky. Dále jsem pokračoval přes dědinu na Pohořelice. Na staré jabloni před domem jsem vyplašil strakapouda velkého a ozýval se sameček rehka domácího. Po okolních polí jsem zaslechl bažanty, přelétávaly pěnkavy se sýkorami a u Kopanin z místní komunikace odbočil po žluté turistické značce zpět do Napajedel. U polní cesty na bodláčí jsem zmerčil protahující dva bramborničky hnědé a stehliky a na poli na střeše posedu seděla poštolka. Po pár cvaknutí bramborníčků jsem pokračoval přes Prusinky a Pěnné do města na autobus a frčel domů. Akorát na Pahrbku u slepého ramene řeky Moravy mi přeletěl ledňáček. Celé kolečko mělo 20 km.


Za husami do polí u Vlasatic

19. března 2019 v 16:25 |  Jihomoravský kraj
Před týdnem jsem zaregistroval na Avifu záznam, že na poli mezi Pohořelicemi a Vlasaticemi se vyskytlo cca sto tisíc hus a tak jsem v sobotu vyrazil. Po příjezdu na místo se akorát husy slétávaly na pastvu. Mezi cca deseti tisícovém hejnu hus bylo šest bernešek bělolících a jedna tmavá, která se schovávala mezi ně. Na protějším poli přes silnici bylo zase 65 volavek bílých. Za hodinu se hejno zdvihlo, letělo směrem na Pohořelické rybníky a Novomlýnské nádrže a tak jsem se vydal do polí kolem obce. V polch a v remizcích jsem pozoroval strakapouda malého, sýkoru babku, lovícího samce a přelet samice motáka pilicha, orla mořského, datla černého, čtyři lžičáky pestré na Křížovém rybníce, pět konopek obecných, chocholouše obecného a dvě vrány černé na zamrzlém Troskotovickém dolním rybníce. Jedna z nich se handrkovala na ledě o potravu se dvěma vránami šedými. Byla to příjemná procházka po polích kolem Vlasatic za pěkného jarního počasí.


Vodní dílo Gabčíkovo

19. března 2019 v 16:21 |  Slovensko
V pátek 17. února 2017 jsem si naplánoval výlet k největšímu vodnímu dílu na Slovensku, Gabčíkovo a udělal si ornitologickou vycházku z Kalinkova do Šamorína. Probouzím se ve čtyři hodiny ráno a po snídani se vydávám do Otrokovic na vlak do Břeclavi, kde přesednu na další do Bratislavy. Vlakem projíždím mlhou pokrytou slovenskou krajinu, že by se dala krájet. V Bratislavě přestupuji z jednoho dopravního prostředku na druhý, až přijedu na místo určení. Vysedám v obci Kalinkovo a za půl hodiny jsem u vodního díla Gabčíkovo. Po příchodu na hráz vyplaším skupinku lysek, která se pase na břehu trávou. Bylo mlhavo, šlo vidět cca do 10 metrů. Odpoledne se přehnala malá přeháňka a když jsem došel k Šamorínu, tak se vyčasilo. Během mého putování jsem pozoroval pět morčáků bílých, pára morčáka prostředního, samice morčáka velkého, sedm turpanů hnědých, třicet pět hvízdáků, poláky velké, dvanáct čejek, labutě velké, racci bělohlaví a chechtaví a z mlhy ozývající se při přeletu husy. Největší skupinu tvořili hoholy severní, poláci chocholačky a lysky. Z běžného ptactva sýkory koňadry, káně lesní, dva krkavci, dvě poštolky, šest zvonků zelených, drozdi kvíčaly s brávníkem a špačci. S pozorováním jsem byl spokojen a v Břeclavi ještě kontroluji chocholouše obecné, kteří sbírají potravu na nástupišti autobusového nádraží.




Kam dál